1.3.2013
Zdravotnické právo je v současné době jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví práva. Je pravidlem, že nový rok s sebou vždy přináší legislativní změny a ani začátek roku 2013 není výjimkou. Dovolte nám proto, abychom Vás seznámili s významnými legislativními novinkami, které s sebou přináší rok 2013 doplněnými o nejzajímavější soudní rozhodnutí v oblasti zdravotnictví vydaná Nejvyšším soudem ČR v roce 2012.
Novela zákona o zdravotnických službách hodlá zajistit, aby i nezletilý pacient mohl rozhodovat o své léčbě. I přes to, že některé zákroky jde provést i bez svolení pacienta, ve většině případů je svolení zapotřebí. Za nezletilého pacienta rozhodují doposud jen zákonní zástupci, a to i u relativně jednoduchých zákroků.
Novela si klade za cíl to, aby byl zjišťován názor nezletilého pacienta na poskytnutí zamýšlených zdravotnických služeb. Vychází z toho, že každý jedinec je jedinečným stvořením, každý nezletilý jedinec, stejně jako zletilý, dosahuje různé rozumové a mravní vyspělosti. Jestliže je nezletilec schopen díky své rozumové a mravní vyspělosti a vzhledem ke svému věku posoudit zákrok, který má podstoupit, je nutné svolení nezletilého k tomuto zákroku. Výše uvedené bude platit pouze u akutních zákroků. V případě tzv. plánovaných zákroků bude třeba svolení alespoň jednoho z rodičů.
Zákon o specifických zdravotních službách zavedl povinnost osoby ucházející se o zaměstnání podrobit se vstupní lékařské prohlídce před vznikem pracovněprávního vztahu nebo obdobného vztahu.
V zákoníku práce je pak řečeno, že pracovněprávní vztah vzniká nejen z pracovní smlouvy, ale také z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. I tyto osoby, které jsou někdy označovány jako tzv. „dohodáří”, jsou povinny se podrobit této prohlídce a splnit s tím i současně všechny administrativněprávní úkony, což je praxí považováno za zbytečné zatěžování zaměstnavatelů a zaměstnanců.
Proto je připravena novela zákona o specifických zdravotních službách, která byla již schválena senátem a která stanovuje nově povinnost této lékařské prohlídky jen pro ty tzv. „dohodáře”, kteří by měli být zařazení zaměstnavatelem k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy.
Druhou variantou je případ, kdy zaměstnavatel má pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání, která není prací rizikovou, a která má být vykonávána opět na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. V takovém případě může zaměstnavatel vyžadovat po zaměstnanci podstoupení lékařské prohlídky.
Poslanecká sněmovna zamítla návrh, kterým si senát kladl za cíl dosáhnout změnou zákona o veřejném zdravotním pojištění možnosti častěji měnit zdravotní pojišťovny.
Nyní je nutné, aby klient pojišťovny, který chce změnit pojišťovnu, podal vybrané pojišťovně přihlášku nejpozději 6 měsíců před požadovaným dnem změny. Současně lze tuto přihlášku podat jen jednou za rok.
Novela plánovala zavést zákonné pravidlo, že bude klient moci změnit pojišťovnu vždy k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, ale současně plánovala nadále zachovat omezení jedné změny za jeden rok.
Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o léčivech. Novela navazuje na dosavadní poznatky z praktického života a také v sobě zahrnuje novou směrnici EU.
Tato novela zavádí například elektronické recepty. Recepty budou evidovány v elektronické databázi, která bude přístupná pouze lékařům. Hlavním důvodem pro zavedení elektronických receptů má být to, že v současné době nemusí vždy lékař vědět, jaké další léky pacient může užívat, jejich evidencí v systému se má tedy dosáhnout přehlednosti a i jisté ochrany samotných pacientů. Druhým důvodem zavedení těchto forem receptů je snaha o omezení jejich zneužívání a padělaní.
Část novely upravuje také ochranu proti nebezpečí pronikání padělaných léků na trh a zneužívání léku, věnuje se i úpravě dozoru nad léky.
Zavádí se také odpovědnost držitelů registrací konkrétního léčivého příspěvku za detekci, hodnocení, pochopení a prevenci nežádoucích účinků. Zároveň se ukládá povinnost poskytnout veškeré informace o registrovaných léčivých přípravcích (studie, klinická hodnocení atp.), možnost udělení podmíněné registrace léčivého přípravku a mění se podmínky klasifikace humánních léčivých přípravků pro výdej a prodej vyhrazených léčiv.
V posledních letech strmě stoupá počet žalob pacientů, jejichž předmětem je uplatnění odpovědnosti zdravotnických zařízení za škodu na zdraví způsobenou při lékařském zákroku. Také v uplynulém roce 2012 se judikatura ve věcech uvedených žalob dále vyvíjela, a tak považujeme za vhodné upozornit na některá z významných rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR v řízení vedeném pod sp. zn. 25 Cdo 1981/2011 projednal žalobu žalobkyně, která podstoupila laparoskopické odstranění žlučníku, po němž nastaly pooperační potíže. Po týdnu byla u žalobkyně provedena rekonstrukce žlučových cest a bylo zjištěno, že dochází k průsaku žluče z protržené žlučové cesty do pobřišnice, což vyvolalo silný zánět pobřišnice a nutnost hospitalizace na JIP, následné omezení schopnosti žalované vykonávat dosavadní práci a transplantaci jater.
Soudní znalec konstatoval, že operatér obecně postupoval při plánování a provádění operace lege artis, tedy v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podle znalce však chybou operatéra při samotné operaci došlo k záměně a k odstranění ductus choledochus místo ductus cystikus.Tato chyba byla odvratitelná a operatér si již při provedení zákroku nemohl být jist jeho správností, proto bylo namístě provést následnou kontrolu, což neučinil.
Nejvyšší soud konstatoval, že mezi závěrem znaleckého posudku o postupu lege artis a závěrem o porušení povinnosti žalované při poskytování léčebné péče je v tomto případě zřejmý rozpor. Důvodem je příliš zužující pojetí pojmu lege artis ve znaleckém posudku. Postup lege artis není v právním řádu definován a v daném případě se dle soudu skládá z diagnostiky, provedeného výkonu, případných komplikací a jejich následného léčení. Pojem lege artis nelze vztahovat pouze na fázi diagnostiky, plánování operace a její jednotlivé kroky bez konkrétních souvislostí a následků (vyjmutí jiného orgánu v určitém kroku operace).
Soud rozhodl, že samotný závěr znalce nevylučuje v tomto případě obecnou odpovědnost žalované za škodu podle § 420 občanského zákoníku (dále jako „OZ“) za podmínky, že jsou naplněny všechny předpoklady vzniku obecné odpovědnosti včetně zavinění, byť jen z nevědomé nedbalosti. Není tedy oprávněná námitka žalované, že by takový rozsudek představoval zásadní obrat v soudní praxi, kdy by i postup zdravotnického zařízení lege artis mohl zakládat jeho odpovědnost za škodu.
Nejvyšší soud konstatoval, že byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup označit za lege artis, jak učinil soudní znalec. Porušení právní povinnosti představuje objektivní nesoulad mezi tím, jak mělo být podle práva postupováno, a tím, jak ve skutečnosti postupováno bylo. Ze strany operatéra tedy šlo o pochybení, byť učiněné v nevědomé nedbalosti.
Nejvyšší soud se v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2743/2010 ze dne 27.3.2012 zabýval žalobou žalobkyně na náhradu škody způsobené při operaci štítné žlázy. Následující den po operaci si žalobkyně stěžovala na chrapot a při vyšetření byla zjištěna paréza její levé hlasivky. Revizní operaci žalobkyně odmítla a dle doporučení lékařů zahájila léčbu na foniatrii. Bylo zjištěno, že žalobkyně trpí hlasovou únavou, zejména při větší hlasové zátěži, hlas je tišší, s náznakem lehkého zastření či chraplavosti. Podle znalce takové obtíže souvisejí s parézou levého zvratného nervu, což je jedna z komplikací, která je u operace štítné žlázy dobře známa, dochází k ní v 2% až 4% případů.
Při samotné operaci nebyly dle znalce zvratné nervy inervující hlasivky přímo poškozeny ani přerušeny, operace i pooperační léčba byla lege artis. Ošetřující lékařka žalobkyni vysvětlila podstatu léčebného postupu, seznámila ji s důsledky operačního výkonu i s možnými komplikacemi a riziky, žalobkyně s výkonem souhlasila, což písemně potvrdila. Při samotné operaci nebyl dotčen zvratný nerv žalobkyně a paréza hlasivky je jednou z komplikací, která je u tohoto druhu operace velmi dobře známa. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady obecné odpovědnosti žalované za škodu podle § 420 OZ, neboť se žalovaná nedopustila žádného porušení právní povinnosti a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody.
Současně nejde o poškození způsobené věcí použitou při léčebném výkonu ve smyslu § 421a OZ a ani aplikace § 420a OZ o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností není na místě, neboť poskytování zdravotní péče nelze považovat za provozní činnost. Žalobkyně s nárokem na náhradu škody na zdraví neuspěla.
V řízení vedeném Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 25 Cdo 3981/2009 se žalobci dovolávali rozhodnutí o odpovědnosti nemocnice za škodu na zdraví novorozeněte, ke které mělo dojít při jeho porodu v důsledku kontuze jeho krční míchy, takže je od krční páteře ochrnut, není schopen sám dýchat a přijímat potravu, je trvale závislý na ventilátoru, má tracheostomii a gastrostomii, je těžce psychomotoricky opožděn, nemluví a vyžaduje nepřetržitý dozor, neboť si sám dokáže odstranit dýchací okruh. Podle znalce došlo při porodu s největší pravděpodobností k uklouznutí lékaře při přiložení kleštin a následnému poranění novorozence.
Podle ust. § 421a odst. 1 OZ, každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Podle druhého odstavce uvedeného ustanovení se odpovědnost podle odstavce 1 vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26.4.2012 konstatoval, že nedošlo k porušení ust. § 421a OZ, když dynamické působení kleštin na hlavu a krk ani jejich sklouznutí nebylo vyvoláno jejich samotným použitím, ani projevem jejich vlastní povahy. Závěr, že škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze věci použité při zákroku, nelze učinit, byla-li škoda způsobena okolností, jež má jiný původ, než jsou samotné účinky věci použité při zákroku. Vedl-li např. k poškození zdraví chybně provedený zákrok, nelze toto ustanovení aplikovat. Věc je potřeba posoudit podle obecné odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu podle § 420 občanského zákoníku, když však žalobce nebude v řízení úspěšný, pokud žalovaný prokáže, že škodu nezavinil.
