15.1.2019
Dle Rozsudku Nejvyššího správního soudu České republiky č.j. 2 As 118/2018-29 ze dne 11. 7. 2018, který však lze dle našeho mínění vztáhnout i na občanskoprávní spory, by měly soudy při vyměření soudního poplatku více osobám na straně žalobce, přiřadit každému žalobci zvláštní variabilní symbol.
V případě, kdy je totiž přiřazen pouze jeden variabilní symbol a žalobci uhradí soudní poplatek jen z části, nelze snadno určit, který z žalobců soudní poplatek uhradil a který nikoli, případně, zda každý z žalobců uhradil jen jeho část.
To má praktický dopad v situaci, kdy uhrazená část soudního poplatku pokrývá soudní poplatek jen pro jednoho nebo více žalobců, ale nikoli pro všechny. V takovém případě by měl totiž soud zjistit, kdo z žalobců soudní poplatek uhradil a kdo nikoli a řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavit jen ve vztahu k žalobcům, kteří soudní poplatek skutečně neuhradili. Naopak nelze bez dalšího mezi žalobce rozpočítat zaplacenou sumu, poté shrnout, že soudní poplatek nebyl v plné výši zaplacen ani jedním z nich a celé řízení zastavit.
Tato zásada dopadá na soudní řízení, ve kterých se nejedná o nerozlučné společenství žalobců, teda na řízení, které může být konáno, byť jen s jedním žalobcem.
Ústavní soud České republiky se ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 2647/16 ze dne 20. 11. 2018 vyjádřil k požadavkům na dokazování v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu proti vůli umístěné osoby.
Je-li pacient převzat do zdravotního ústavu proti své vůli, oznámí tuto skutečnost zdravotní ústav soudu, který následně musí do 7 dnů rozhodnout o přípustnosti takového převzetí. V takovém řízení se zpravidla provádí dokazování v omezeném rozsahu tak, aby bylo možné splnit velmi krátkou lhůtu pro rozhodnutí, jakožto garanci zakotvenou v Listině základních práv a svobod.
O přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu však může být rozhodováno i poté, co urgentnost řízení odpadne, tedy v případech, kdy je pacient propuštěn nebo dodatečně vysloví s převzetím souhlas. Tak je tomu v případě, že pacient výslovně požádá, že trvá na projednání věci.
Dle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR poté musí být dokazování prováděno v plném rozsahu, zejména nepostačuje, aby byl zdravotní stav pacienta posuzován pouze podle lékařů zdravotnického zařízení, které jej proti jeho vůli převzalo. V řízení musí být zajištěno posouzení objektivní a z toho důvodu musí soud zadat vypracování znaleckého posudku.
Nejvyšší soud České republiky v usnesení č.j. 27 Cdo 3744/2018 ze dne 21. 11. 2018 rozhodl, že prokáže-li se osoba podacím lístkem, na kterém je uvedeno, že na České poště podala zásilku adresovanou soudu, není již povinna soudu prokazovat, co bylo obsahem takové zásilky, naopak se presumuje, že obsahem zásilky bylo podání, které tato osoba tvrdí. Pro uplatnění této presumpce přitom není rozhodné, zda se zásilka ztratila na poště nebo až na soudě.
Soud má nicméně možnost prokázat, že obsahem zásilky nebylo podání, které osoba tvrdí, a to zejména v případech, kdy doloží, že obsahem zásilky bylo jiné podání.
Nálezem sp. zn. IV. ÚS 600/17 ze dne 8. 11. 2018 Ústavní soud České republiky potvrdil zásadu, že soudní exekutor si nemůže vyčíslit svou odměnu i z částky, kterou povinný zaplatil dobrovolně dříve, než byl o zahájení exekuce soudním exekutorem vyrozuměn.
